O mně

Od mala jsem tíhla k přírodě, toužila se hrabat v hlíně, sázet květiny, pěstovat sladký hrášek a mrkvičku. Díky tatínkovi se mi to splnilo. Už jako malá jsem měla vlastní záhonek a těšila se každý víkend na své semenáčky, petrklíče, sněženky a později i růže… Zůstalo mi to dodnes. Zahrádka je mým milovaným místem, kde si nejlépe odpočinu, kde mám nejvíc vzpomínek na své blízké, protože jsou na ní rostlinky právě od nich a kde mohu poslouchat zpěv ptáků, pozorovat motýly a jinou havěť. Světla a barvy.

Zahradnicí ale nejsem, mohla jsem být kadeřnicí, ale… nakonec jsem se pustila výtvarnou cestou, protože mi byla tak nějak nejbližší… Nejsem sice umělec, co se rozmachuje štětcem po velkých plátnech, sochař, sklář, keramik, fotograf, ani návrhář oděvů (obor, který jsem studovala), protože to není to, po čem toužím… co bych chtěla opravdu dělat, má nejvíc společného s ilustrací, textilem a dětmi. A jak už bylo výše zmíněno i s přírodou.

odkazy

Najdete mne také na sociálních sítích, kde sdílím aktuální dění, momentky z tvorby a videa. Ráda se tam s vámi setkám.

Vaše Amélka

Inspirace

Nikdo z nás není na světě bez toho, aby ho ovlivňovalo okolí. Na úvodním obrázku mne namalovala dcera, tak jak to umí jen ona. A v tom je krása umění. Do něj každý z nás dává kus sebe, svoje vnímání, talent, touhy, sny, představy a um. Každý z nás je jinak schopen se vyjadřovat pomocí výtvarných technik.

Poslední rok se pokouším ovládnout nástroj zvaný iPadPro, což se mi někdy daří více, jindy méně, podle toho, co mne zrovna ovlivňuje zevnitř i zvenčí. V jaké jsem náladě, kolik mám času a jak moc mě dané téma baví. Přitom stále vnímám novou inspiraci, abych pod jejím vliven našla to své vlastní výtvarné vyjádření. Nerada kopíruji, ale obdivu se neubráním. Ráda bych se časem podělila o své „vzory“.

reprodukce

Moje vintage nabídka vyplynula přirozeně z lásky ke dvěma starým knihám, ve kterých jsem jako malá ráda tajně listovala. Měli jsme je doma po dědečkovi, který bohužel zemřel, když mi nebyly ještě ani dva roky. Povoláním lékař, srdcem milovník naší krajiny, kterou prochodil křížem krážem. Tyto dvě knihy atlas rostlin a atlas motýlů tak pro mne byly jediným kontaktem s dědečkem, který vložil lásku k přírodě do srdce naší rodiny. Počínaje maminkou, která nás brávala na výlety a díky níž jsem znala každou rostlinku jménem, mnohdy latinským. Přes starší sestru, která vystudovala zemědělskou školu obor zahradnictví a díky níž jsem se naučila nové věci, až po mne a moji druhou sestru, které bez zahrady nedokážeme žít. I bratr, co by dítě, působil v kroužku ochránců přírody v Brně v oblasti Kamenného vrchu, kde se nachází unikátní koniklecová lokalita.

     Protože knihy zůstaly u mé starší sestry a já je toužila vlastnit alespoň jako reprodukce, pracně jsem je od ní vypůjčila. Starší sourozenci nás mají stále za malé, a mohly bychom věc poničit, byť je nám už přes třicet. Díky mamince se podařilo a já obě knihy čítající dohromady 112 plnobarevných stran dostala do počítače. Stránku po stránce vyretušovala, sjednotila formát a najednou mi přišlo líto, nechat si tu krásu jen pro sebe… Nabídla jsem ji tedy na Fleru jako jednotlivé strany k zarámování tehdy ještě v maximálním rozměru A4.

     Jak jsem začala své vlastní ilustrace nabízet jako nažehlovačky, plynule jsem mezi ně zahrnula i obrázky bylin a dalších rostlin z dědečkova atlasu. Přišlo mi zcela přirozené jimi zdobit plátěné pytlíky nasbíraných bylinek, které skoro každá z nás v sezoně shromažďuje.

     Časem jsem si pořídila svoji vlastní knihu a tato verze má o dalších 18 stran více. Tentokrát jsem tabulky naskenovala na větší rozlišení, a tak mohu standardně nabídnout formát A3. Na zakázku i plakáty A1. Jsem ráda, že se reprodukce těší takové oblibě.

šperky z plastu

Nevím proč, ale když uděláte z ilustrace něco hmatatelného, je o to větší zájem. Asi že náušnic ženy unosí více, než stěny obrázků, a u knih je to zase pro autora běh na delší trať. Také rádi obdarováváme druhé nějakou milou drobností.

Proto i já vděčně vytvářím ze svých kreseb a ilustrací něco praktického, milého, nejlépe kapesních rozměrů.

Tvorbu šperků ze speciálního plastu jsem si zvlášť oblíbila. Je to pro mne dobře dostupná metoda výroby, která je vždy individální a jde o čistě ruční zpracování. Dokonce občas připomíná kouzelní. Líbí se mi na ní právě to, že šperky mohou vznikat výhradně v domácím prostředí. Nejsem odkázaná na jiné lidi a nákladná zařízení. Jako tvůrce si musím v tomto ohledu ponechat nějaké tajemství, ale ta radost se sdílet musí.

Mám je ráda ty moje placaté malé chlupáčky.

100 dnů s kočičkou

Začalo to loni o prázdninách. V hlavě mi dozrála touha každý den něco malého nakreslit. Něco, na co bych si v každém dni našla čas, nebylo to příliš náročné, mělo to nějakou kontinuitu a bavilo mě to. Nápad v hlavě vězel delší dobu, ale jak jej uchopit, jakou techniku zvolit, aby k ní nebylo potřeba náročné vybavení? Aby nebyl problém obrázek tvořit při nedostatku světla, na cestách? Co by mělo jednotlivé obrázky spojovat?

Cestou do Prahy při listování časopisem mě to napadlo. A vlastně to bylo úplně přirozené. Nechápu, že mě to netrklo hned. Co takhle nakreslit každý den kočičku při nějaké činnosti a věnovat ji někomu blízkém, kdo buď danou profesi vykonává, nebo je jeho koníčkem. Vždyť kočičky kreslím už dlouho, Jacínkova dobrodružství měla podobnou pointu, kdy po ztracení našeho kocourka jsme s dcerkou pomocí obrázků vymýšlely, co asi ten náš Jacínek zrovna dělá. Tahle kočička by měla spoustu nápadů, v plánu jsem měla s ní strávit 100 dní.

celý blog>>>